Osobní stránky pro radost

Dnešní svět má podivný problém. Díky obrovskému množství informací, které si lidé nedovedou srovnat v hlavě, natož je pak roztřídit a použít, si množství lidí myslí, že všechno umí a všechno ví lépe než ostatní. Neochota naslouchat druhým, uvažovat o jiných řešeních než vlastních, narůstá do děsivých rozměrů. Denně se asi každý z nás setkává s člověkem, který za každou cenu "asertivně" prosazuje své řešení aby se někdy v budoucnu ukázalo, že je to blbost a aby se někdy v budoucnu ukázalo, že stačilo jen vnímat, že kolega vedle něco řekl a skromně a tiše předložil jiný návrh. Fascinuje mně s jakou agresivitou dokážou tito lidé kritizovat a připomínkovat jakoukoli činnost a stejně tak mně fascinuje jak vzápětí, když jim dáte příležitost aby prokázali svůj um, začnou kličkovat aby nakonec nemuseli přiznat, že jsou často úplně mimo. Pokud ovšem nenarazíte na toho, který si to, že je mimo a že je vůl nepřizná nikdy, protože na to ani nikdy nepřijde. Zvláštní je, že tento fenomén se šíří mezi vzdělanými. Arogantní tvrzení, že s růstem vzdělání přichází pokrok a kultura mně vždycky rozesmutní a uvrhne do přemýšlení, kdy tito "vzdělaní" pochopí, že kultura a pokrok přichází s růstem EQ nikol IQ, s růstem pochopení nikoli s růstem objemu informací a vědomostí. Nebo si myslíte něco jiného?